Bombardování severu
Spolu s boji v Jižním Vietnamu, který se bez výsledků snažil vyhnat partyzány a jednotky VLA ze svého území, probíhaly i nálety na Severní Vietnam a v podobné míře i na pohraniční oblasti Kambodže a Laosu, kudy vedla zásobovací Ho-Či-Minova stezka. Bombardování bylo vedeno neefektivním způsobem. Vojenští poradci a experti amerického prezidenta vymysleli omezení, aby nevyprovokovali válku s Čínou - neútočilo se proto v blízkosti hranic. Omezení útoků na civilní cíle vedlo k výstavbě protileteckých zbraní např. v blízkosti škol. Do poloviny 70. let měla Vietnamská demokratická republika nejdokonalejší protiletadlovou obranu na světě. Nálety pokračovaly, od roku 1965 až do roku 1973. Za 8 let přinesly smrt 100 000 civilistům a způsobily obrovské škody.
To všechno však neznamenalo nic proti hrůzám, které se děly v Jižním Vietnamu. V lednu 1967 obklíčily jednotky americké a jihovietnamské armády oblast „železného trojúhelníku“. Američané se oblast snažili dobýt už delší dobu. V této oblasti se ukrývalo mnoho partyzánů a byly odtud často podnikány útoky proti Saigonu. V průběhu několika dní americké a jihovietnamské jednotky oblast obsadily, padlo při tom 78 Američanů a asi 700 partyzánů, dalších 400 bylo zajato. Nečekaný útok sice partyzány zaskočil, avšak většina z nich se stáhla z oblasti bez boje. Americké jednotky asi měsíc zkoumaly oblast, ničily sklady a bunkry, ale nakonec z oblasti odešly, dovolily tím partyzánům, aby se vrátili. V téže době navrhly USA vietnamské straně jednání o míru. Komunisté odmítli. USA obnovily nálety, přičemž pomoc Jižnímu Vietnamu poskytlo i Thajsko, které vyslalo 3 000 vojáků a poskytlo svoje letecké základny.