Počátek a propuknutí války ve Vietnamu

Počátek

Když byli Francouzi poraženi, rozdělila se Indočína na Kambodžu, Laos, Severní Vietnam a Jižní Vietnam. Obě části země byly rozděleny 17. rovnoběžkou a v průběhu dvou let se měly spojit po demokratických volbách, které se však nikdy nekonaly.

Válka ve Vietnamu

Komunisté se rozhodli, že země sjednotí násilím. Na severu se komunistům, převážně díky pomoci ostatních socialistických zemí, především SSSR a Číny, vybudovat silnou armádu netrvalo dlouho a už po dvou letech posílali do Jižního Vietnamu instruktory, kteří cvičili partyzány nově vznikajícího Vietkongu. Ti začali se s teroristickými aktivitami v Jižním Vietnamu už koncem 50. let. Cílem jejich činnosti bylo sjednocení obou států a nastolení socialistického zřízení. K infiltraci do Jižního Vietnamu používali Ho Či Minovu stezku – to byla síť infiltračních cest, chodníků a jiných komunikací, které vedly ze Severního Vietnamu podél jihovietnamské západní hranice pohraničními oblastmi Laosu a Kambodže, které byly přes oficiální neutralitu pod kontrolou severovietnamské armády a partyzánů. V té době je ale ještě podporovalo místní obyvatelstvo, které v partyzánech vidělo záchranu z bídy, do které zemi dostala vláda v Saigonu. To spolu s tím, že jihovietnamská armáda nebyla schopná zastavit nebo potlačit partyzány, rozvířilo politickou scénu. Vůdce Jižního Vietnamu Ngo Dinh Ziem se stal brzy velmi nepopulárním. Jeho desetileté účinkování na jihovietnamské politické scéně ukončil převrat skupiny důstojníků ARVN 1. listopadu 1963.

Propuknutí války

Počátkem roku 1965 bylo v Jižním Vietnamu už 170 000 partyzánů. Komunisté pochopili, že už nemají čas a pokud se nechopí iniciativy, bude Jih plný amerických vojáků. Jejich plán na útok počítal s tím, že zaútočí z hornaté oblasti Centrální vysočiny, kterou měli pod kontrolou už déle, po dosažení mořského pobřeží rozdělí Jižní Vietnam na dvě části a zbylý odpor už lehce zničí. První americké jednotky, jež dorazily do Vietnamu 22. února 1965, byly oddíly námořní pěchoty, které zajistily oblast letiště Da Nang. Tam byly už delší dobu jednotky letectva.

Komunisté 11. května odstartovali ofenzívu, když rozdrtili jednotky jihovietnamské armády v provincii Phuoc Long, severně od Saigonu. Jejich dobrý plán však spoléhal na to, že jim nebudou Američané odporovat. Americké velení se však rozhodlo obklíčit jednotkami, které právě přišly ze Spojených států, rozsáhlé oblasti Centrální vysočiny, ve kterých se vyskytovalo mnoho partyzánů. Hlavní úlohu v nastávajících bojích měla sehrát 1. jízdní divize. Jednotka, která neměla ve světě obdoby. Jejích 440 vrtulníků bylo schopných v průběhu jednoho výsadku přemístit až 2 500 pěšáků.

14. listopadu byla vyslána 7. kavalérie, které velel plukovník Moora, aby zajistila údolí Ia Drang, nad kterým se vypínal hraniční kopec Chu Pon. Američané netušili, že kopec protkaný sítí tunelů je základnou Vietnamské lidové armády. Partyzáni byli v desetinásobné převaze, pustili se do boje. 7. kavalérie byla obklíčena, avšak pořád se bránila celý den a noc. Ranění američtí vojáci byli odváženi vrtulníky, které také přivážely munici a poskytovaly krytí. Jako podpora obklíčeným bylo použito i dělostřelectvo a letectvo, strategické bombardéry B-52 tak byly na přímou podporu jednotek použity poprvé. Partyzáni nemohli nepřítele porazit a stáhli se do Kambodže, kam je Američané nepronásledovali a pronásledování ukončili na vietnamsko-kambodžských hranicích. Padlo více než 4 500 partyzánů, Američané ztratili 229 vojáků a měli 250 raněných. Američané tímto útokem zastavili postup partyzánů a Vietnamské lidové armády Centrální vysočinou.

Dílčí úspěchy ale neznamenaly konečné vítězství, protože jihovietnamská armáda byla v rozkladu a více než polovinu venkovských oblastí měli pod kontrolou partyzáni. Generál Westmoreland, který byl v té době velitelem amerických vojsk ve Vietnamu, byl přesvědčen, že se nepřátelům nesmí nechat čas na obnovení sil, a od začátku roku 1966 vedl agresivní útočné akce. Ke konci roku bylo ve Vietnamu více než 300 000 amerických, 50 000 jihokorejských a australských vojáků.